Bambiriáda 2007 – Den první

Začal krásně vysluněný den – 6:00 ráno a my se pomalu ale jistě chystáme na Hradeckou bambiriádu.. tedy my, abych upřesnila – Barka a Já….jelikož jsme nepojízdný tak jsme v autobuse smrděli jako dva obložený chlebíčky se šunkou Barka nesla Trinpad, já měla na zádech batoh s tryčkama, v jedný ruce kufřík a Notebook a v druhý balík vody. Po „dosmrdění“ k Baráčku – tak se jmenuje náš DDM, jsme si vzali od Macka hardy a vyrazili směrem dovnitř (tedy málem sem zapomněla na šňůrky od hardů ).
Naše stanoviště bylo sice jiné, než jsme vyplnili v přihlášce, i počítač jsme musely mít svůj, ale po čase jsem zjistila, že je přeci jenom super být vevnitř místo skluzavek na koberci. Zaprvé tam byl chládek a zadruhé jsi mohl šlápnout kamkoli na zem protože byla relativně čistá
Donesly jsme lavice, nástěnky a rozložily hardy…jen jsem se modlila, aby to chodilo a ono jo. Na nástěnku jsme píchly odpadlíka, nějaké to info a začali se rozcvičovat…. Nejdříve dvoj ťapky, pak to přešlo na tři ťapky a já nakonec skončila u čtyř ťapek…(to víš, na víc to zatím nedávám(tedy pravda sobota byla na 5 ťapek a to jsme se s Martym pěkně zapotili))…
Po chvilce už jsme měli první přihlížející – nějaká skupinka převlečená v jakých si hábitech. Byla to moc fajn skupinka, protože tam nechali rohatou Xuxu a už se pro ni nevratili. Teda do té doby než Xuxu spapala 4 metrová plyšová anakonda
Kolem deváté hodiny se otevřely brány Bambiriády a postupně chodili lidičky…na padech se celkem za pátek vystřídalo přes 200 lidí, z toho žádný človíček neutrpěl sebemenší úraz(nad hardy byla napsaná cedulka vstup na vlastní nebezpečí – pro jistotu a bez bot jsme na ně ani nepouštěli)….
Po rychle spapané pizze objednané z picérky dovážkou (no jo no jsme nevěděli že vedle se podává gulášek) jsme tedy ještě hupsli na ten gulášek a do automatu na čokoládku…odpolko to celkem odpadlo….přišla naše velká rodinka tak si zahopsali, a frčeli dom….už jsme nemohli…teda nevím jak Barka ale já ne…strašně mě bolely nohy, tak sem se šla nechat polejt od jednoho kámoše balónkem….tedy polejt-byla to pravá bytka:D
Ještě jsem se šla mrknou do místnosti, kde jezdí vláčky, s neteří zaházela balókama, se synovcem nakreslila ovečku a šupajdila jsem uklízet…
Večer jsme se sebrali a šli si zahrát na chvílu deskovky…už vlastně ani nevím co to bylo ale bylo to celkem fajn….cestou domů jsme se ještě stavili v krámě a koupili si něco za odměnu, za proťapkaný den a po spapání jsme šli dát dobrou naším uťapkaným nožkám

Pá Boroofka a Barka (omluvte prosím pravopisné chyby nejsem moc dobrý češtin:D)

Bambiriáda Hradec Králové – den druhý

Budíček už v šest, sprcha, nasnídat a šup do auta. Praha je takhle v sobotu po ránu celkem prázdná a dobře průjezdná. Na první pokus trefený Anděl, dokonce i přesně ulice. To už koukám na telefon, kde svítí domluvená SMS - tedy domluvené bylo, že mě Molík, jak vstane, zavolá, volila mírnější formu textovky (která by mě ale asi nevzbudila ). Celá nevěřící vybíhá ven se softpady pro Hradec, rychlé rozloučení, bo na Bestii se tlačí popelářský vůz. Cesta do Hradce plynula vcelku bez problémů a nebýt několika vydatnějsích přeháněk, byla by i rychlá. Tak, konec dálnice, sjet na "starou", na kulaťáku ostrá pravá, pak doleva skrz vesničku, trošku město, dvoje semafory, mostek, objet jednosměrky a jsem na místě (považ světe, bez gpsky ). Pionýrka u vstupu ochotně odkazuje do předsálí vedle stojící budovy a už se vítám s Boroofkou a s Barkou . A že prý mám hnedkaj mazat na pad . Kolem nikdo nebyl, tedy proč ne. Postupem času přibývali lidičkové a tak nastal čas pro inspekci blízkého okolí. Pionýrská xuxa rohatá s čepicí vzorně hlídala nástěnky s propagací, had se svůdně vinul kolem dokola padů a Boroofčin notebook si ze začátku myslel, že je ješte noc a že na něj žádné "vstáávat a cvičit" neplatí . Otevřeně přiznávám, že mám také svůj podíl viny, bo na cobaltech se v sandálech ťapá ne uplně nejlépe - zvlášť když začalo být i přes otevřená okna pěkně dusno a to pak člověk vlastně neví, co všecko ujíždí. Po změně konfigurace za Boroofčino nááádherný měkoučký Trinpad se alespoň mě ťapalo už podstatně lépe - a řekl bych že i těm co na něm stáli. Jen škoda je, že dostal pěkně zabrat, přeci jen na zátěžové akce to chce zátěžový koberec. Zájemců o ťapání bylo vcelku dost, někoho bylo potřeba pobídnout, jiní šli sami a bylo vidět, že někteří to již celkem znají. Díky atmosféře si i Boroofka zaťapala cosik na standart (nějaká pětitlapka to byla) a já soupeřil s Barkou na Jarníkovo megamixu (porážela mě i když to bylo jen na easy). Mezitím si Boroofka odskákla prohlédnout část vnější expozice a vrátila se totálně durch kawaii zlitá - to je tak když se balónek napustí vodou a háže se s ním. Aby to nebylo nám a Bílému Balónku líto, házeli jsme si s ním vedle úžasného samotočivého kafeto-bageto-sušenkomatu také. Výsledkem přes půl hodiny trvající taškařice byl téměř nulový počet doteku Bílého Balónku země a také to, ze jsem musel vyhledat umyvadlo, bo by jinak měla Boroofka pad přebarvený načerno - přeci jen se v chodbách toliko nevytírá a také se dost nanosilo zvenka. Pokus o překonání HHH - Hradeckého Hordového Hopkání (prostě co nejvíc lidičků skákajících naráz) vyšuměl trošku doztracena, bo ve dvanáct nastala doba oběda, kdy se každý s vervou labužníka a znalce zakousl do krajíce chleba, sýra a vysočiny, kterýmižto potravinami byli poctěni orgové - zřejmě jsem působil dostatečně "orgsky" bo se mi také ušel jeden potravinový balíček. V nastálem obědovém klidu se Barka vypařila na okolní atrakce a tak jsme chvíli ťapali s Boroofkou sami - na cobaltu to jde i bez bot, ale občas to zabolí, přeci jen šrouby nejsou koberec . Před příchodem další várky hopkochtivých dětí jsme se vydali na obhlídku dalších stanovišť spolu s Boroofkou. U foukačky bylo plno, postoupili jsme tedy do lanového centra, kde se rozhodla Boroofka z bezpečí země věnovat se dokumentaristické činnosti, zatímco já si lezením v provazech ověřoval pravdivost teorie akce a reakce ... no schválně, co se asi tak stane, když sedmdesátipetikilový človíček nevinně naskočí na lano, kde na laně už stojí drobná školačka ... no, naštěstí se udržela a ja se pohyboval daleko opatrněji. Už při průchodu k lanovému centru jsme pokukovali po stanovišti airsoft kroužku - vystavené pistole a pušky, maníci v plné polní, maskované sítě, V3S-ka ... a hlavně střelnice. Nakonec se ukázalo, ze puška s optikou šeredně zanáší a že je potřeba mířit uplně někam jinam - to "kalach" byl přesný a nemusel se natahovat. Kluci z airsoftu ještě ochotně vyfotili čerstvě založenou odstřelovačskou skupinu a postupovali jsme dále. Pak, za mohutného pumpování, jsme v perfektně secvičeném týmu dobrovolných požárníků sejmuli oba terče ruční přenosnou stříkačkou (a aby mi to nebylo líto, tak jsem byl "sejmut" také - ale bylo to náramně osvěžující, protože už delší dobu pralo sluníčko) a udržovali vzorně oheň až do příjezdu hasičů. Stanoviště rádiem řízených autíček už víceméně uklízelo, tak jsme nakoukli k pionýrům na copánky, ale tam bylo plno (a pionýři sotva pletli - prstama). U stánku všemožných logických hříček a vymyšleností bylo kopa zajímavých hádanek a hlavolamů - třeba výr v lahvi, káča co se jen tak nepustí, a gravitační krabičky, u kterých jsme nepochopili, jak gravitují. A pak už byl čas šupajdit zpátky - Barka tam chudák hlídala sama a že tam bylo narváno. Když trošku opadl nával, zaběhl jsem od pionýrek ukořistit bavlnky a manuál na copánky - přeci to nemůže být tak složité . Barka trpělivě seděla ani nedutala a výsledkem byl celkem povedený copánek v modro-modro-žlutých barvách. Pak se ješte ťapalo a skákalo a hopkalo a tak, až se dostavil človíček, co tomu všemu asi velel, že už je konec a že se musí uklízet. Tak jsme rychle poklidili, mezitím ještě došlo ke směně softpadů za peněžní jednotky a pak nastal čas čekání - krátili jsme si jej všelijak, od společných xuxa fotek až po společné xuxa-auto-pionýro-fotky. Pak už jen rychlé naložení a tradá cesta domů
Bambiriáda byla skvělá a když to alespoň trošku půjde, rád na ní přijdu zas <3


Marty