Chcete report? mate ho mit
Snad casem doplnim i o fotky
Cesta tam a úvod
Protože jsem tentokrát jela na Speciál s Trekkisty, cesta Vás asi moc zajímat nebude, nicméně sluší se vzdát čest a slávu našemu malému federačnímu raketoplánu a jeho pilotovi, protože nás dostali na místo určení v pořádku. Dobře, tak trošku si přeci jen rejpnu, a’t z té cesty taky něco máte
Dorazili jsme asi po dvou a půl hodině, s pískajícím kolem při každém našem pokusu zatočit vpravo, s levným benzínem z Globusu v nádrži, 70kou po dálnici do kopce a s hyperaktivní pesimistickou Hypo uvnitř …
Ale jsem ráda, kdo by chtěl třikrát přestupovat vlakem, v zimě, večer a s věcma. Jinak můj obsah všech (tedy dvou) zavazadel: Oblečení, spací věci, kafe, munchkini, ceny a diplomy a hygiena. (fakt, nekecám, kromě flash disku ani kousek elektroniky a kromě čokolády ani jeden gram zbytečných věcí navíc.)
Takže příjezd na Speciál. Těsně před Chotěboří jsme se bavili vymýšlením nové bojové hry s názvem „Koho Vašek neuvidí celý con ten vyhrál“ a plánovali jak ho zaměstnáme nebo odlákáme záludnými telefonáty, ale na samotnou realizaci nedošlo, protože nás potkal už při parkování před Kinem. Tak jsem si posbírala své věci, poděkovala a vydala se spokojeně k registraci, jenže v tom se za rohem vynořila skupinka DDRáků s Rin v čele, co dorazili vlakem chvíli přede mnou, všimli si mě a začali mě nahánět
Bránila jsem se skrčená za zaparkovanou škodovkou se slovy „nechte mě, já nejsem objímací“ ale nepomohlo mi to. Hned první otázka dne zněla „Hádej kde jsme ubytovaní?“ Jsme zase tak vysoko, jak to jen šlo. No co, oni odešli koukat na anime, já se zaregistrovala, ubytovala a vydala se hledat někoho z organizátorů. Víte jak dlouho trvá cesta z přízemí do prvního patra k baru v KDčku? Asi hodinu
No než se pozdravíte se všemi účastníky conu a proderete davem… Došla jsem k baru, našla Vaška a za chvíli už u mě stál osobně sám Pavel Bačkovský s omluvou. Musím říct, že tentokrát byla uznána. On nás původně do toho přízemí dal, jenže dozvěděl se den předem, že tam budou volby a musí to tedy zůstat neobydleno. Tak celé přízemí vzal a dal ho tam kde bylo místo, do 3tího nadzemního patra nové školy. Sám se nám upsal, že budé celé tři dny skákat a zlepší se z trojek na 6ti tlapky
No co už, dostali jsme na výběr dvě možnosti, buď druhé patro třídu, nebo tělocvičnu v přízemí a 12 cizích lidí. Nakonec jsme vybrali tu tělocvičnu a šli se přestěhovat. Civilisty jsme smrskli (hehe, ráno jsem zjistila že to je SG tým) já a Rin jsme si zabrali úžasnou měkkou velkou duchnu, rozdala jsem ceny, diplomy a tajemné pozvánky sobotní na DDR divadlo a všechno jsme to stihli ještě před půlnocí. Půlka z nás včetně mě šla spát, co dělal zbytek je na report někoho jiného, ale vím, že se vraceli kolem třetí ráno. Dozor u dveří školy totiž dělal neskutečnej bordel a nedalo se spát.
Pátek
V pátek ráno jsem se konečně po třech letech conů probudila odpočatá a v klidu, protože mám přece na všechno moře času, když nic neorganizuju... Kecám
Probudila nás siréna poplašného zařízení staré školy kam se nesmělo, i když tam byly cedule jak vrata, už asi v 7:31 (a pro jistotu to pak někdo zkusil ještě 2x) a ke všemu byla docela zima. Umyla jsem se, dostala toust (děkujuuuu), vypila kafe, uklidila věci a šly se nakupovat zásoby na celé tři dny do místní samoobsluhy, která prostě už celých 10 let na svátek zavírá, i když by z účastníků festivalu měli slušný výdělek. Pak se všichni rozprchli po povinnostech nebo programu a já se vydala do KDčka najít Trilla, kterému jsem slíbila nějaké ceny do soutěží. Překvápko, cestou mě chytil Vašek s reklamací – ani jedno z našich stanovišť nefungovalo. Jako že nešel Singstar v místnosti u baru tak úplně chyba nebyla, ten měl být až večer, ale ani DDRko v Kině nebylo připravené, protože se zdržel Trin s pady a nikdo neměl náhradní plán. Singstaru se chopil Deirh se svojí vlastní playstation (díky díky díky) a než jsme vyřešili náhradní promítací plán stanoviště v Kině, dorazil i Trin. Tím jsme se v 11:00 zapojili do programu Speciálu i my a všechno už bylo OK. Zbytek dne se dá napsat heslovitě: Cloud a Seqojka vyhlásili soutěže, jedna paní s námi sepsala článek do novin Festivalu, neustále přijížděli noví lidé a vítali se (někteří naschvál opakovaně, žejo Pavle), v Singstaru se zpíval Poison, v kině hrálo ITG, na baru měli 4 druhy toastů a byla docela zima. Byla jsem na anketě trekkistů s názvem My, sci-fi a veřejnost a i když jsem to viděla už podruhé, je to pořád supr
Jo, a ukecali mě na Singstar… Zpívala jsem tam asi dvě hodiny, katastrofa. Někdy kolem 7mé večer přijeli
Xsoft, S’Tsung a NX (a přivezli hromadu Albi deskovek, což doteď nechápu kdo zařídil, protože se k tomu nikdo nepřiznal) a kolem osmé i zombie Bee_Boo. Ubytovali jsme je a provedli, najedli se a já odešla spát, protože skoro všichni šli vymýšlet divadlo na druhý den ráno a mě vyhnali. (vyhnali v dobrém slova smyslu, mělo to být překvapení i pro mě) Chmm hmm, jít spát. Úmysl to byl dobrý, ale ani únava, ani špunty do uší a spacák přes hlavu nebo stežování si na tu službu u dveří nepomohlo a stejně jsem usnula až v půl třetí, kdy dorazil zbytek tělocvičny.
Sobota
Probudila jsem se kolem deváté ráno a hodně jsem přemýšlela, jestli to po divadle zas vezmu směr spacák nebo ne, protože jsem byla dost unavená. Skočili jsme do sprch, uklidili, snědli kus čokolády a s kafem v ruce vyrazili do Kina, kde už čekali
Xsoft, Cloud a Seqojka s úkoly v ruce. (pozn. redakce: nevyspalí a hladoví) Divadlo mělo začínat původně v 10, ale nestíhalo se. Sháněl se projektor (musela jsem jeho půjčení podepsat vlastní krví), dlouhé prodlužky, lidi pilovali poslední scénky a mezitím se hrálo DDR na kinoplátně. Já hrála pěkně pohodlně z pódia na klávesnici a oběti pod pódiem na padu. Občas mi dělalo potvrzovat šipky, když mi dole hrající osoba zmizela z očí, objevila se jen šmátrající ruka nebo kus hlavy a zas rychle zmizela = v těch skladbách byly i šipky pro ruce
Zhaslo a začalo se asi v 11, kdy mi
Xsoft vrazil do ruky dvě A4ky úvodního textu a poslal mě na pódium. No co napsat o divadle
Dvě hodiny scének, legrace a improvizace, moc moc dobré. Mě osobně se asi nejvíc líbilo DDR počasí, překlad DDRka do češtiny od Seqojky a scénka Jak hrát DDR od Stříbra, Deirha a NXe.
Xsoft nám ukázal svoje nové video z FF06, což bylo taky moc povedené a úplně nakonec jsme se dívali na bláznivé video o hraní RPGček. Po divadle jsme všechno uklidili, stanoviště v Kině začalo begginer soutěž a my šli naprosto hladoví jíst zpátky do Smetanky. Část lidí zhltla tousty a rozprchla se po povinnostech, já,
Xsoft, NX a stříbro jsme se vydali na průzkum do místní pizzerie. Když nám tam naprosto vážně oznámili, že vaří až od tří, skončili jsme zas v tom šnekoidním, ale dobrém Panském Domě. Co pak kdo dělal netuším
Já si byla na hodinku lehnout a když jsem dorazila zpátky do KDčka k Singstar stanovišti, zjistila jsem, že se tam sprostě zamkli a něčemu se neustále smějou. Všechno mi vysvětlil až
Xsoft, který se vyřítil ze dveří hledat jídlo a zasvětil mě do tajů dalšího zla, tentokrát s názvem EyeToy. EyeToy je hra pro ruce, které jsou snímány kamerkou a protože byla kamerka naproti dveřím, každý kdo přišel to automaticky rušil, tak zamkli. Zaběhla jsem na chvilku i k anime, kde právě hlídal Bee_Boo. Viděla jsem malou 17ti letou holku s mačetou, která jedním pohybem rozsekne mecha vejpůl. Vůbec nevim co to bylo, ale tak proč ne
Pak jsme si já,
Xsoft, S’Tsung a Bačkovský povídali u stolu v baru a asi jsme vypadali dost špatně, protože nám po chvíli donesl silný černý čaj na účet podniku. (kafe smrťáka jsme hromadně odmítli) Pomohlo to, děkujeme
Povídal si s námi o všem možném, od rodiny až po příští FF07. Tou dobou už KDčkem kolovaly první výtisky festivalových novin a DDRko bylo na první stránce! Máme schované dva výtisky. No hádejte co nesmí chybět na žádném conu, munchkini ! Je to tak, zvedli jsme se od baru, protože tam se hrát nesmělo a rozdali jsme moje nové kung-fu munchkiny. Jedna řádka pro zasvěcené – Bee chuligán to dokázal, zabil myšicku
Ani jsme nehráli tak dlouho, dvě a půl hoďky, ale spíš jen kvůli tomu, že ke konci pořád někdo odbíhal někam pryč. (hodně z nás se snažilo přesvědčit NXe ať nejezdí ve dvě ráno domů. Naštěstí nakonec dojel v pořádku.) Ještě než jsem šla spát, dohlížela jsem na to, jak si Pavel Bačkovský odpykává svůj trest, a pak jsem si šla lehnout. Tentokrát se mi spalo opravdu dobře.
Cesta zpátky
Neděle, den odjezdu a loučení… a taky změny času
Kolem devaté jsme všechno sklidili, dojedli, dopili a věci si odnesli ke stanovišti do Kina. Stanoviště u baru bylo prázdné. Vašek nám totiž zapomněl říct, že všechny naše věci uklidil, protože tu místnost potřeboval na batohy odjíždějících a škola musela být do desíti prázdná. No co už, aspoň bylo míň práce, ale mohl nám to říct předem. Začaly se páchat takové ty věci jako hromadné focení, go nebo brutální pexeso a vyměňovat kontakty. Já zas hledala svoje trekkisty a díky tomu jsem se připletla jak k jejich focení, tak i k jedné přednášce a promítání videa z LARPu. Dál to znáte, loučení (naschvál opakovaně, žejo Pavle) a cesta domů. Nepojízdný raketoplán a pesimistická Hypo, průtrž mračen a bouřka, těžká taška domů, ve které máte víc věcí než když jste odjížděli. Doma sprcha, jídlo a vybalování věcí… Prostě klasika. Ale bylo tam dobře.