Dnes 29/8 v 11:58 jsem vyjela s taťkou, třema kočkama, hard padem a plno
taškama s oblečením směr Brusel.
Tento nádherný slunečný den má v aute pár nevýhod, ale aspoň mi nezmrzly
klouby a podařilo se mi usnout (ale možná to bude tím, že jsem byla naprosto vyčerpaná). Zdál se mi jeden sen. Zdálo se mi, že se nachazim v
GigaCenter a hraji The legend of max na heavy na DDR Extreme. S timhle jsem se
vzbudila a prvni, co jsem videla byla cedule s napisem "Koln 247 km".
Později jsem se zeptala taťky jak daleko míjíme Koln a on mi
odpověděl padesát km. (Já jsem byla přesvědčena o jiném čísle a měla jsem
pravdu). Nakonec jsem taťkovi na mapě ukázala, kde to je a že je to asi
deset km. Tak jsme zkusili Hilly (náš GPS systém) a ta nám oznámila dvanáct
kilometrů.
Tatínek mě tam nakonec odvezl. Chvíli jsme hledali (celkem dlouho)
GigaCentrum. Když už jsme fakt nevěděli, kde to je taťka se zeptal v nějakém
baru. Odpověď zněla "two doors, this way". Nějak jsme to nepobrali, ale po
dvou baracích jsme zjistili, že koukáme na GigaCenter (tak nám to i došlo).
Vešla jsem a zabloudila jsem (chtěla jsem sejít dolů, abych si rozměnila Eura, ale nějak jsem ty schody minula). Táta chtěl vědět, kde jsou záchody tak jsem
řekla, že dole. Ale nevěděla jsem kudy tam sejít. Táta si ale všiml schodů.
Došli jsme dolů, kde jsem si nechala vyměnit dvacet euro v bankovce na dvoueura.
(Tentokrát jsem to řekla anglicky a ne holandsky).
Vyběhla jsem zpět po schodech, málem vrazila do tři asiatů a doběhla jsem k DDR
EXT, které bylo úplné mutelé. Vyhrabala jsem své jediné euro a vhodila ho
do
automatu. Malem jsem ohluchla ze zvuku vhazovaného creditu. Zacpala jsem si
rychle uši a vrazila nohama do platformy. (Pár lidí za mnou se začalo smát
z
mého počínání).
Nakonec jsem vyhrabala brýle, sundala boty a mezi tím jsem odklikávala
obrazovky s warningama etc. Na platformě jsem si přečetla, že na ni nemám
lézt bosa ani v ničem měkkém.
Po obřadném sundání bot jsem nakonec vylezla na platformu a chtěla vybrat
song. Nějak jsem ale nepřečetla název třetího songu tak jsem zase slezla,
udělala krok k automatu a vybrala si skladbu z viditelné vzdalenosti (štěstí, že jsem měla s sebou brýle, jinak by to byla asi katastrofa). Němci
za mnou se urcite náramně bavili.
Nakonec jsem si ale konečně odehrála pár prvnich songů a pár prvních áček
bylo mých. Rozholdla jsem se sice zkusit dostat extra stage, ale poté co
jsem zjistila, že na prvním songu mám 146 greatu, jsem snažení
nechala.
Ale zkusila jsem to. Cutie Chaser momo (nebo něco) mix jsem dala s jedním
missem na A a ozvalo se "marvelous" ale extra stage za to nebyl-_-. Přešla
jsem proto na těžši songy na třetím stagi (ty červené).
Nakonec jsem se rozhodla pro max300 (opustilo mě dvacet na mě koukajících
lidí). Tuto roztomilou skladbu jsem dala bez držení na B. Vyfotila jsem si to, ale je to jedina nepovedená fotka výsledku...naštve). Nějaké klučiny to
okouzlilo.
Pak jsem ješte pro ně dala synchronized love, aby viděli něco normalního (ale děs
chaos) a pak the legend of max (na jeden a půl, reverse to nebylo). Zemřela
jsem na freezech uprostřed songu. Někdo tam ale měl dobré reakce.
Po faildnutem TLOMu jsme vyrazili směr auto a teď jsem na ceste domů.