FALAMERIKA - report

Date: 2006-08-13
Culprits: Rin, NX-306, Deirh, Stribro
Destination: lomy Amerika


V nedeli vyse zmineneho data jsme se rozhodli podniknout velkou objevitelskou vypravu za tajemstvim, které skryvaji katakomby lomu Amerika u obce Morina. Vyrazili jsme za slunneho dne plni idealu a radostnych myslenek na zdlouhavou smrt, cekajici na nas v hlubinach davno opustenych stol (opustenych v pripade, ze nepocitate stovky ilegalnich navstevniku těchto prostor, kteří sem kazdorocne jezdi nasazovat sve krky a z nichz mnozi jsou pritomni pouze v podobe skeletonu strezicich poklady skryte v hlubinach).
Brzy jsme vsak zazili první blizke setkani tretiho druhu – a to sice s chodnikem u vypadovky, kdy se jakousi nestastnou souhrou nahod povedlo Nxovi navest naseho zelezneho ore primo na obrubnik, cimz jsme byli vyruseni z naší zanicene debaty o slovech jako „skill“ nebo „talent“. Nahle se totiž ozvala delova rana, ubohy valach se zatrasl a cosi od nej odletlo. V takovem stavu bylo pochopitelne nemozne pokracovat dále v ceste a tak nas udatny vodic zastavil a my se jali obhlizet skody. V prve rade se zdalo, ze pouze odletla poklice, kterou se Rin iniciativne rozbehla sebrat a se slzami v ocich (radsi nebudeme spekulovat o tom, jestli to byly slzy smutku, nebo tezko zadrzovany smich – vsichni zname odpoved a vsichni jsme na tom byli stejne) oznamila puklicin predcasny skon. Avsah zahy jsme zjistili, ze to není vse. NXovi se totiž, zda se, povedlo „zletnit“ sve zimni gumy, a to tak, ze poradne. V prave predni pneumatice totiž zela dira zvici chrtanu pekelneho, která se na nas mracila jako tisíc certu. Nevypadalo to, ze bychom se aplikaci zvykacky nebo leukoplasti na rupturu dobrali nejak presvedcivych vysledku, a tak jsme se nakonec rozhodli zahrat si na automechaniky – tedy především NX si „hral“, my ostatní jsme si spise uzivali slunicka a kibicovali. Po vyreseni pocatecniho logickeho quizu v podobe sestaveni a nasazeni heveru uz nic nebranilo hrube sile, aby zaujmula místo hlavniho tahouna situace, zvlaste v pripade povolovani sroubu, při kterem musel NX stoupnout celou svou vahou na klic. Když uz bylo kolo vymeneno a par dalsich minoritnich problemu (kupr. myti rukou - podekujme Rin za perlivou vodu, Mattoni, tusim) vyreseno, vydali jsme se na další cestu za lepsimi zitrky.
Na místo jsme dorazili s mensim zpozdenim, avsak plni ocekavani, jake ze trampoty nas ještě cekaji. Veskere pochutiny, které jsme měli s sebou jsme nacpali do jednoho (meho) batohu ( zde nas Rin prekvapila pridelem tatranek pro kazdeho) a vydali se na cestu smerem jedno z nejnebezpecnejsich mist v republice. Pobavili jsme se při pohledu na několik ceduli „zakaz vstupu“, které si mnozi navstevnici upravili k obrazu svemu a pokochali se pohledem na Velkou Ameriku, které vevodilo velke jezero uprostred (o tom ještě bude rec) z okraje skaly, pricemz jsme s urcitou nejistotou pozorovali Rin balancujici na samotnem krajicku propasti. Na dne jsme si také povsimli obrazcu slozenych z kamenu, zanechanych zde predchozimi navstevniky a rozhodli se pridat i svůj vlastní podpis, a pritom také prozkoumat několik der na druhem brehu jezera. Při posupnem obchazeni lomu jsme tedy zvazovali zpusob jak se dostat dolu na dno. Vsechny cesty nam bez lana prisly jako zalezitost pro elitni parasutisty nebo sebevrahy, nebo oboji v jedne osobe. Napad pouzit triku z katastrofickych filmu a dobrodruznych knizek pro mladez, a to sice provazu ze svazaneho obleceni, jsme radeji rychle zavrhli. Při jedom posezeni na okraji hlubiny jsme si povsimli jakesi podivne osoby, která se po koupani v jezere uprostred lomu bez problemu vysplhala po skale nahoru a pomalu nam zacinalo dochazet, ze cesta na dno, která nam prisla silena vlastne ve skutecnosti ma pouze uroven n0_1337_just_n00b_-99 a ze zdolat ji není pro at uz jakkoliv velkou lamu problem, pokud tato není upoutana na invalidni vozik, nebo pozbyva nekterych koncetin. A tak jsme celkem bez problemu slezli dolu az ke kristalove pruzracnemu jezeru, které se však zdalo byt suchou nohou neprekonatelne. Ale nas cil byl na druhé strane, a tak jsme vybrali relativne melky brod, přes který jsme se rozhodli vydat na druhou stranu. Před cestou byla veskera elektronika a cennosti nalozeny do batohu, který byl posleze upevnen na NXova zada. Pak uz jen povesit boty na krk a zacit se samotnym transportem na druhy breh. Brzy jsme však shledali, ze tento cin bude nepomerne tezsi, nez jsme si predstavovali – kameny, po kterych jsme měli prejit, klouzaly jak eskymacka skluzavka polita skrobem. Deirh, zaleknuvsi se ztraty svých drahocennych bot, se rozhodl tuto situaci vyresit vykonem vpravde atletickym – a to vrhem bot na breh. A zasah se mu povedl dokonaly! Bohuzel však do pneumatiky, poklidne se pohupujici na vodni hladine asi metr od brehu. Po tomto divacky vdecnem aktu se cela vyprava dala do pohybu a pocinaje Rin, která jakoukoliv snahu o zachovani suchosti vzdala a na breh doplavala, napadala do vody. Vyjma batohu s cennostmi, mych a NXovych bot, jsme mohli vsechny nase svrsky zdimat.
A tak jsme si rekli „Když uz jsme vsichni mokri, proc se nevykoupat, ta nadherna voda k tomu primo vybizi“. S temito slovy jsme nechali obleceni susit se na kamenech u jezera a naskakali zpet do vody, která ze zacatku byla „Teplejsi, nez bychom cekali“, posleze „Ne zas tak uplne tepla“. Po skonceni koupani jsme nechali obleceni at se susi a vydali se za sboroveho drkotu zubu slozit nas „podpis“ z kamenu. Vzhledem k tom, ze se dosti pripozdivalo a Panbuh hrozil, ze brzy vypusti vanu, jsme se rozhodli pro jednoduchy obrazec, vyjadrujici CzechDDR – a to sipku. Cela stavba se odehravala dosti ve spechu, neboť opravdu zacinalo krapat. Když jsme svůj „vytvor“ dokoncili, rychle jsme posbirali svých pet svestek a jali se brodit zpet (cesta ven i dovnitr byla pouze jedna a od te nas oddelovalo jezero). Během této cesty jsme si opet namocili to, co mezitim i trochu uschlo, a ja si celou proceduru ještě jednou zopakoval, protože jsem na druhem brehu nechal triko (a zapomenu toho ještě vic). Když uz jsme se vydavali na cestu, povsimla si Rin otvoru ve skale, který primo volal po prozkoumani, a během chvile zmizela ve tme. Tak jsme urychlene vyhrabali baterky a vydali se v jejich stopach. Prochazeli jsme pomerne kratkym tunelem, který koncil kousek za jakymsi kominem, vedoucim na povrch. V tomto komine ale visel provaz urceny k horolezeni, a tak se nase odvazna pruzkumnice rozhodla vydrapat se nahoru, porozhlednout se po krajine a poridit par fotek. Když se dostatecne pokochala pohledem, se zoufalym vyrazem kocky uvizle v korune stromu se zacala spustet zpet dolu. Narozdil od kocky ji nastesti nenapadla zkazonosna myslenka, rikajici, ze dostat se dolu je vlastne naramne jednoduche a nevyzaduje zadnou extra velkou namahu. Pote jsme zahajili cestu zpet za svetlem na konci tunelu, tentokrat na tom, ze ktereho jsme prisli. Po ceste nas ještě cekal mensi infarktovy moment, když jsme zjistili, ze chodba, kterou jsme sli, se necekane a nikym nepovsimnute rozdvojuje. Dikybohu se během vteriny jedna z těchto cest ukazala byt nepruchodnou, a tak jsme z utrob země vyvazli zivi a zdravi. Pote jsme se uz vyskrabali nahoru z lomu a zamirili k nasemu vernemu dopravnimu prostredku, který nyní cekal novy úkol – a to dovezt bandu na kost promocenych DDR Lifeforms zpet do jejich vyhratych pelechu. Po ceste jsme ještě odbocili k McDonald’s (lide se na louzicky vody, které se za nami tvorily, divali lehce podezrivave) na mensi obcerstveni, jez udelalo definitivni tecku za timto skvele stravenym dnem (traveni onoho obcerstveni dopadlo také, zda se, dobře, travici trakt nijak vyrazne neprotestoval). Jedinym zklamanim bylo, ze nevedli specialni vodnicke menu, které by nam tentokrat opravdu prislo vhod.
Pak uz nas nas velky Mistr Logistiky rozvezl domu a my jsme konecne mohli vyzdimat sve promocene obleceni a doprat si poradnou horkou koupel.

A tady mame dve Deirovy fotky.

Zda se mi ze Stribro dela ty nejvtipnejsi reporty. No jen tak dal:)

Dekuji, snazim se sec muzu...

A zaverecne special thanks:
Rin: za tatranky
NXovi: za odvoz
Deirovi: za to, ze ve dve hodiny rano sedel nad timto textem a pomahal mi opravovat pravopisne chyby.