Polednice (tak trošku jinak
)
U lavice cosi stálo,
s prstenem si broukalo .
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty hobitče makalo!"
Poledne v tom okamžení,
Aragorn jde z roboty:
a mě stydne u vaření
pro tebe, ty Frodo, ty!
Mlč! Hle husar a kočárek -
hrej si - tu máš Žihadlo!
Než-li Arwen dořekla to,
na podlahu dopadlo.
A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě Sauron sám - !
Že na tebe, nezbedníku,
Boromira zavolám!
Pojď si proň ty Boromire,
pojď, vem si ho, zlostníka!"
A hle, kdosi u Dna pytle
dveře zlehka odmyká.
Velká, bledá, oči divé
pode štítem osoba;
mručí, chrochtá, funí, plive
vichřici se podobá!
"Dej sem prsten!" "Kriste Pane,
dejž mé duši klid a mír!"
Div že smrt ji neovane-
stojí tady Boromir!
Ke stolu se plíží tiše
muž z Gondoru jako stín:
Arwen hrůzou sotva dýše,
Froda chopíc na svůj klín.
Již vztahuje po něm ruku
Arwen tisknouc ramena:
"Pro Gandalfovu drahou muku!"
klesá smyslů zbavena.
Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
k obědu je nyní čas,
klika cvakla, dveře letí -
Aragorn jde domů zas.
Ve mdlobách tu Arwen leží,
Frodo u ní schoulený,
oba dva je vzkřísil stěží,
ale Prsten ztracený.