Tak já bych si dovolila menší report z Comics Salónu...
Čtvrtek a pátek
Celé stěhování na CS u mě začalo již ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme se Srandistou táhli 3 Impacty a spoustu dalších věcí z Brna do Bratislavy. Po poslední klidně strávené noci jsme se v pátek dopoledne s nemenší hromadou věcí přestěhovali na SÚZU. Jen krátce jsme se zastavili na nádraží, abychom vyzvedli Rin a její „sidekicky“ (pánové prominou). Na SÚZE jsme zakotvili přibližně ve stejných místech jako loni, kde už na nás čekal Ulo i s potřebným vybavením (cobalty, Impact, PC, notebook). Po menších problémech s nastavením monitoru se nám podařilo rozjet první stanoviště (před místností, kde jsme byli loni).
Jelikož nás nebylo zrovna mnoho (tou dobou celkem 4), druhé stanoviště s Impacty se rozběhlo o nějakou tu chvíli později ve vestibulu.
Navečer jsem se ještě se Srandistou vydala na nádraží (autobusové i vlakové) pro další účastníky a pomocníky z ČR. Vyzvedli jsme Seqoy, Jendu s Puldou a nakonec také Molíka. Ještě o něco později dorazil na SÚZU NX a přivezl sebou Deirha, Stříbro a dva nové Trinpady.
Co se týká dalšího pátečního programu byl pro mě, Srandistu, Ula, Rin a Molíka poněkud jednotvárný: DDR. Kolem půlnoci jsme se rozhodli obě stanoviště zabalit. Ulo odjel domů a tak nás tam zbylo asi 15 „bezdomovců“. Po krátkém zmatkování se spací místností, jsme se nakonec zabydleli na únikové chodbě hotelu (vzhledem k situaci to bylo lepší než drátem do oka).
Sobota
V sobotu jsme se vzbudili (na naše poměry dost brzy - v 8 hodin) a po okomentování nočních peripetií se rozprchli na všechny strany. Nahoře jsme zapojili opět cobalty, hned ve vedlejší místnosti Impacty a dole ve vestibulu Trinpady. A tak nakonec byly celkem 3 stanoviště, které jsme celý den hlídali v počtu 4 lidi (ano i zde se projevil „Pravdovský syndrom“ a bylo nás tedy žalostně málo). V průběhu dne jsem se porůznu střídala se Srandistou, Ulem a Molíkem. Občas zaskočil nějaký kolemjdoucí nešťastník (Šmichal, Yoz-y, Jenda, a další). V průběhu soboty jsme uspořádali 4 trunaje (Easy, Medium, Hard a Funny). Celkově byl o DDR opravdu velký zájem, takže si nikdo ani nevšimnul, že jsme nenainstalovali eye-toy hry a Buzze (nebylo na čem a nebylo kým).
Kolem deváté hodiny nás opustila Molík (celkem právem za to celodenní hlídání) a Srandista si šel sednout na chvíli do kina.
Během večera se ukázalo, že nová varianta spaní taktéž není vhodná, a tak to Srandista musel začít opět řešit. Po dlouhém vyjednávání jsme měli plán postupu, i když se pak ještě mírně měnil. Já se Srandistou jsme nakonec vyfasovali dokonce postel a tak jediný problém, který nás tížil, byla peřina, o kterou jsme se tahali celou noc.
Neděle
Nedělní ráno bylo téměř stejně povzbuzující jako sobotní. Nějak jsme se zvládli pobrat a rozložit stanoviště s Cobalty, které jsme nachystali rovnou na „Majstrovstvá Slovenska v ITG“. Molík byla tak ochotná a dělala nám (nebo tedy spíše Slovenským hráčům) rozhodčího. Účastníků se nakonec přihlásilo celkem 6 s tím, že dále mohli postoupit stejně jen hráči se slovenským občanstvím. Turnaj začal kolem jedenácté hodiny ve složení Ulo, Herby, Srandista, Crazy (překvapení turnaje), já a NX. I přesto, že jsme s NXem drtivě vítězili (
), nemohli jsme postoupit dále, a tak už jsme pak hráli jen takové mezihry pro pobavení obecenstva. Finální souboj svedl Srandista s Herbym. Bylo až do konce velmi vyrovnané, Herby ovšem v závěru zvolil poněkud nešťastný song (My favourite game, expert) a tak vyhrál Srandista. Další pořadí tedy bylo Herby, Ulo a Crazy.
Během odpoledne nás postupně opouštěly nejen síly, ale také všichni, co přijeli z Prahy a Brna a vůbec z ČR. Díky jim všem za účast, pomoc a za dovoz padů.
Kolem čtvrté hodiny jsme se rozhodli stanoviště zabalit a kouknout na závěrečné udělování cen. Po vlažném úvodu nečekaně nabralo velmi rychlý spád a z časových důvodů zrychlovalo až do konce.
V šest hodin jsme opět začali zmatkovat kvůli dopravě všech věcí. Díky Miyu jsme nakonec měli odvoz nejobjemnějších „cajků“ a tak jsme se se Srandistou mohli odtransportovat také.
Večerku jsme měli v 11 hodin, což bylo vzhledem k předchozím nocím povzbudivé.
Na závěr bych chtěla poděkovat hlavně Molíkovi, za to že vážila dlouhou cestu, aby tu nakonec proseděla celou sobotu u padů, Ulovi v podstatě za totéž, všem ostatním co dojeli, pomohli nám a dělali společnost a nakonec také Srandistovi minimálně za tu peřinu.