Den první, cesta vlakem
Sraz byl vyhlášený na devět hodin ráno dole ve stanici Nádraží Holešovice a cestovat se mělo Pendolínem. Nakonec jsme jeli jen tři (já, Robot a Trin) a ani jeden z nás tou věcí ještě nikdy nejel, tak jsme byli děsně zvědaví. Mnoo, ještě nemám ani tři věty a už vymýšlím… Já zas tak moc zvědavá nebyla, protože mě hodně zklamalo objednávání lísků přes Internet, pro které musíte být registrováni, musíte mít Internetí embosovanou kartu a ještě musíte dávat čísla svých dokladů, ale mělo to mít své výhody jako třeba úsporu času. Cesta Praha – Ostrava jen za tři hodiny a nějakých 12 minut, proti 5ti hodinám ve žlutobusu. Takže odjezd, Robot dorazil úplně přesně a Trin měl 6 minut zpoždění, ale na jeho obranu musím napsat, že donesl hromadu čerstvých jahod a jídla na cestu, které připravoval do půl čtvrté ráno.
Našli jsme správný vagón, správná sedadla a uklidili věci do přihrádek nad námi. Měli jsme pěkný rozkládací stoleček pro čtyři lidi… a tady přichází první šok naší výpravy
) Tři jsme obsadili my a na čtvrtém seděl jakýsi mladší kluk. To v plném vlaku asi není nic zvláštního, jenže on byl Ostravák tělem i duší, ožratý a s šálou Baníku kolem krku a jeho první pozdrav byl „Taky jedete domů na Baník? Banik Pičo, to zas bude něco!“
) Pardon za citaci, ale jako správný Ostravák nám dokázal během cesty ještě stokrát, že je na používání toho slova hrdý a docela se staral o to, aby cesta nebyla moc nudná
). Jako neotravoval, spíš jsme z něj měli srandu, ale zpět k nám. Ťapat ve vlaku se nedalo, protože Pendolíno je možná všechno možné, jen né prostorné a ani u dveří by jsme si nezahráli, tak jsme se pustili do jahod a přemýšleli co budem dělat. Prošel průvodčí, pak jídelní vozík a přistálo nám na stolku výborné kafe a po kafi nám Robot ukazoval své portable PSko. Měl v něm něco jako beatmanii a nechal nás si to vyzkoušet, ale Trinovi to moc nešlo, protože se mu nelíbila hudba. Já skončila asi po šesté skladbě u třetí úrovně na nějakých 70%. Po tom co Robot uklidil pPSko se nechal zlákat tím Ostravákem na pivko a my s Trinem jsme se pustili do anglických testů. Poslední půlhoďku cesty už nemělo smysl začínat deskovky, tak jsme si s Trinem dobírali ty dva (měli v sobě 4 piva a Robot se učil „ostravacky tvrdy a kratky přizvuk“) a koukali jsme z okna. Na nádraží nás čekal Arweth s půjčeným přibližovadlem a dovezl nás až před dveře čajky. Vyložili jsme věci, seznámili se s obsluhou čajovny, vyslechli instrukce a náš průvodce zas odjel pryč se slibem, že se vrátí a s ním i všichni scifisti, co jsou zrovna v Ostravě na klubovém setkání.
Priprava cajovny, turnaje a vecer
Přeskupili jsme židle a stoly, rozmístili letáčky, uklidili batohy, zapojili pad a notebook, všechno vyfotili, najedli se a přesně ve dvě vyhlíželi první oběti. Nikdo nepřišel. Tak nevadí, řekli jsme si, všichni asi obědvají, tak počkáme… Robot se vydal do města hledat Tesco a my s Trinem jsme aspoň zaučili obsluhu čajky. Kolem půl třetí přišli první dva lidé, jenže jak se ukázalo ne k nám, ale na čaj a nepodařilo se nám je ničím přesvědčit. Tři hodiny odpoledne a nikde nikdo. Chvilku po třetí hodině se objevil Pavel Górecký ze SMS.cz, donesl dva úplně nové hard pady a měl chvíli čas, tak jsme si povídali. Nabídl nám pro budoucí DDR Tour 2008 prostory v jejich sportovním centru, zdarma a se vším sportem co tam je i s reklamou pro lidi, ale ani za jeho návštěvy nikdo nepřišel a co si budem povídat, to nebyla zrovna dobrá vizitka. Snad si to nerozmyslí… Když se s námi rozloučil, začali jsme přemýšlet co budeme dělat jestli máme jít hledat Robota, jenže asi deset minut na to vtrhli do čajky první scifisti a tady je druhý šok naší výpravy
) Bylo jich jen deset, ale dělali pěkný bordel
) Navíc mám podezření, že cestou vykradli nějaký MacDonald, protože tolik jídla v krabicích s klaunem jsem ještě nikdy neviděla. Jen tři z nich už DDRko někdy viděli, tak jsme s Trinem pookřáli a začali je zaučovat. Nakonec přišli ještě další dva „cizí“ lidé a Robot se nám úspěšně vrátil i s nákupem, takže se všechno v dobré obrátilo. V čajce byli: Molík, Trin, Robot, Richi, Alasak, Chani, Arweth, Rebeka + 1, Hypo, Karel, Crusher, WesleyC, Pája, Petr a známý Robota (bohužel si prostě nepamatuju jméno). Jestli jsem na někoho zapomněla tak to napravím.
Do turnaje se nám podařilo přemluvit úplně všechny a organizaci si vzal Trin, kterému tímto děkuju za to, že jsem mohla kolem lítat s foťákem a bavit se, zatímco on čelil vtípkům a zákeřnostem scifistů. (hlavně když vyvolával jména Wesley a Crusher žeee
) nezasvěcení bohužel nepochopí, takže dál) Dokonce se pak ukázalo, že Trin byl úplně nejlepší volbou, protože narozdíl ode mě nikoho neznal a lidé co zvítězili si to vážně zasloužili a nemohli říct ani slovo
) První místo patří Arwethovi, druhé Hance, třetí Karlovi a zbytek se fakt snažil. Až na jednu těžší skladbu všechno přežili a nic nevzdali. Abych nezapomněla, díky Alasákovi, který nám věnoval pár cen do turnaje! Mno, Hanka stíhala mezi hraním turnaje spát, Karel a Wesley hráli kartičky a skákala i těhotná Rebeka, ale na tu sme dávali velký pozor. Mimochodem, všem výhercům dlužim samolepku na medaile a pošlu ji příští týden. Já to v práci nestihla natisknout a i když mi ji kolega poslal z práce na volný, stáhla sem je a předělala, v čajce došel toner v tiskárně a barevnou nikdo jiný neměl. Za to se omlouvám, ale napravim to. Nevim v kolik se začalo, ale skončili jsme kousek po šesté.
Po beginner turnaji nás pár lidí opustilo, šly se hrát deskovky do zadní části čajky s akvárkem a několik lidí zkusilo funny turnaj, jenže z toho byly jen dvě kola a rozpadl se. Proč? Hlad byl mocnější a nakonec nám utekli všichni na jídlo, ale komě nás dvou s Trinem to nikomu nevadilo. Vyzkoušeli si double a ruce i nohy a byli spokojeni. My na jídlo nešli, nemuseli jsme. Trin měl sebou dvě krabice plné sushi, sojovku, wasabi a zázvor. Hmm mňam, rýže byla naprosto dokonalá a k údivu všech tam ubalil i kousky oliv. Nebylo to špatné, jen nezvyklé. Když se všichni vrátili, nechali jsme DDRko volnému hraní a šli se bavit. Bylo obsazené asi do dvou do rána
) Hraní chytlo nejvíc asi Alasáka, Chani a Weslyho. Jinak, poroučeli jsme si nejrůznější čaje (Alasák se překonával, byly vážně výborné) a zmizela i kakaová verze Marlenky, i když byla šikovně schovaná pod hromadou věcí. Hrály se deskovky, kartičky, masírovaly se krky a záda a já zabavila Robotovi jeho pPSko. Kolem jedné hodiny ráno jsme se rozprchli po známých do připravených postýlek.
Den druhy, nadrazi a odjezd
Na rozdíl od scifistů, kteří měli na neděli plánovaný 30 km výlet, my se chystali už kolem oběda zpátky do Prahy. Probudila jsem se u Arwethovců asi v devět ráno, dostala jsem obrovský hrnek kakaa a snídani až do pohovky, tedy složené postele a po snídani jsem byla odvezena zpátky do čajky. Čekala jsem, že je všechny najdeme všechny ještě spící a bude studená sprcha, nebo něco podobně zákeřného, ale zklamali mě. Robota jsme potkali už před vchodem na ranním cigárku a Alasák s Trinem hráli ITgčko. Pustili jsme se do uklízení, dali jsme scifistům zapomenuté věci, rozloučili se s obsluhou čajky, srovnali účet, naložili věci Arwethovi do auta, a Arweth nás odvezl až před vchod hlavního nádraží, kde jsme se rozloučili i s ním. Alasák šel s námi až do haly.
Mno, co se dá dělat v hale, když jede vlak až za hodinu? Našli jsme si vhodné místo pro notebook, vytáhli pad, zapojili ho a začali řádně testovat. Sem tam se někdo přišel podívat, ale moc slavné to nebylo, protože to místo bylo tmavé, v zadní části haly a takové zahozené…Jediný kdo u nás zůstal byl bezdomovec a toho jsme zas nechtěli my, tak co s tím, vzali jsme pad na ramena a vyšplhali se do prvního patra rovnou pod odjezdovou tabuli. (mnooo vyšplhali, ony tam byly jezdící schody) To bylo lepší místo
) Sluníčko, prostor, hodně lidí a dal se hlídat vlak, naprosto ideální. Trin přivázal notebook ke stojánku na místní zdarma noviny elegantní mašlí a začali jsme hrát. Po chvilce se objevilo asi třicet dětí a nějací ti dospělí a my vysvětlovali, ukazovali a pomáhali dětem hrát. Taky se ze začátku bály, ale jak na pad stouplo první, už se nedokázaly dohodnout kdo bude další. I dospělí chodili kolem, i maminky a jeden podle mě hodně starý pán a libovali si jak je to užitečná věc pro děti u počítačů. Nedalo se nic dělat, i nám jel vlak, tak jsme šest minut před odjezdem všecko sbalili, rozloučili se i s Alasákem a hledali svůj vagón a místa u stolečku. Dostali jsme skoro ta samá místa
) Jo a Magdo, skupinová sleva na Pendolíno platííí, lístek nás stál 449 Kč.
Cestu zpět nám zpříjemnilo kafe a munchkini. Nikdo cizí s námi tentokrát neseděl, i když občas nešel přeslechnout starší manželský pár sedící u okýnka naproti přes uličku… Hlavně když servírka říkala už počtvrté té paní s naprosto vychlastaným hlasem, že pivo v lahvi opravdu nevedou. Možná si příště připlatit 60 kč pro první třídu v kupé, se zásuvkou a Internetem, ale co, dalo se. Munchkini byli celou hru hooodně vyrovnaní a poslední kolo jsme byli já, Trin i Robot na devítce. Vyhrál Robot a jen proto, že jsme na Trina který hrál před ním vyplácali všechny škodící karty
) Spokojený Robot si vzal své portable PSko a hrál znovu to něco jako beatmanii a my s Trinem dali další anglický test. Pak jsme všichni asi na 15 minut usnuli, protože nemělo cenu na tu chvilku dělat cokoliv jiného a vzbudili se už těsně před Prahou. Výborná scéna, to vám musím napsat
) Jak jsme přejížděli železniční most v Holešovicích, seděli jsme všichni přilepení u okýnek, protože bylo opravdu nádherně a koukali na vodu a sluníčko, které se krásně odráželo na hladině. Jak tak koukáme, dole dvě loďky a z jedné plachetničky nám máv chlap… možná se jen díval a zakrýval si rukou obličej před sluníčkem, nevim, každopádně to nějak nezvládl a převrátil se. V tu ránu lehlo celé Pendolíno smíchy, i když ten neštastník dole se tak snažil. Mno, mám fotku před i po
) Nic dalšího už se nestalo, snad jen to, že se Robot snažil opravit nedovřené dveře Pendolina na nástupišti, ale to už vás asi vážně nezajímá…
) Rozloučili jsme se a jeli každý domů stahovat fotky a spát.
Díky trinovi za organizaci a jídlo
Díky Arwethovcům za bezvadné služby a ubytování
Díky Alasákovi za čajku a ceny do turnaje
Díky scifistům za účast