Stribro navrativsi se domu kolem 1.hodiny ranni hlasi, ze nedoslo k zadne ujme na zdravi zpusobene VyssiBytosi...

Stribro's report
Pokud nemate radi sahodlouhe romany, odkazuji na Xsoftuv QuickReport

Prvnim dulezitym casovym milnikem je 12:40, kdy jsem dorazil do Fala doupete, znacne pred 1337 minutou. Duvodem byla hra Go, kterou jsme take pred prichodem Filip-san jednu stihli odehrat a ve ktere jsem byl s veskerou pompou rozdrcen takovym zpusobem, ze mi na mysli vytanula moznost zavrit se na klozetu a tyden nevychazet. Nakonec jsem to neudelal, castecne protoze po Filipove prichodu Deirh nazhavil PS2 a pokud je v sazce Soul Calibur, muze jit pochroumane ego stranou. Behem nasi bohulibe cinnosti, sestavajici se predevsim ze snahy donutit evidentne skolou povinne holcicky ublizit si conejkreativnejsim zpusobem, se k nam nekdy kolem treti hodiny pripojil NX a Martin a prinesli do hry necekany upgrade - tentokrat byli na holcicky vpustenistatni chlapi a ruzne kreatury v hlubinach pekel zrozene, aby jim ukazali, ze to nejsou zadne bahenni zapasy, ale solidni reznicina. I Siegfriedovi, nemeckemu rytiri bez bazne a hany, preskocilo a pripojil se k vseobecne killing spree. Kdyz jsme se dostatecne vyradili a bitevni areny byly zmaceny krvimnoha nevinnych, rozhodli jsme se pro mirumilovnejsi zabavu - singstar ("mirumilovnejsi" je v tomto pripade slovo znacne diskutabilni - az jednou proleti oknem dlazebni kostka za ruseni vseobecneho klidu vydavanim nelidskych skreku, nabyde noveho vyznamu). I na pong doslo. Zrovna, kdyz jsme se pokouseli podat vykon hodny Hvezdne pechoty vsemi milovaneho poradu Superstar, dorazil WerK a okamzite pozadoval mikrofon s tim, ze nam predvede, jak to delaji profesionalove. Predvedl...Dale jsme pokracovali v parbe SC a Singstaru sendvicoidnim zpusobem s mensimi odbockami k priloze v podobe Burnout3, automobilove silenosti, ve ktere je hlavnim cilem zpusobit co nejvetsi skodu na majetku ostatnich ucastniku silnicniho provozu. Ale kvuli
nesnesitelnym loading timum byla tato hra nakonec zavrzena. Zanedlouho pote, co nas opustil Filip-san, jsme se vrhli na klasiku v podobe Bang!. Nekdy tou dobou jsem zacal byt lehce nervozni, protoze se blizila doba, na kterou se mnou rodice pocitali s veceri. To jsem ale netusil, co me jeste ceka. Nekdy po druhe hre konecne dorazili dlouho ocekavani Cloud a Xsoft. A tak jsem zustal jeste na jednu hru, tentokrat v 7 hracich. Hra se natahla asi na hodinu, behem ktere nekteri odbihali k PS, aby tomu Burnoutu dali jeste jednu sanci. Kdyz bylo konecne serifovo (Cloudovo) a renegatovo (Stribro) utpeni ukonceno, pomalu jsem se zvedal k odchodu, ale kdosi prisel s napadem na zlaty hreb vecera - The Lost Game provadena stylem "kdo fragne Clouda, ma deset bodu"). Ukoleban slibem, ze "to bude jenom ctvrthodinka", jsem si nalil davku faly a zasedl spolu s ostatnimu k hracimu stolu, tedy na hraci zem. TLG probihala v pochmurne atmosfere jedineho svetelneho zdroje - DoomLight (zarivka blikajici zpusobem, za ktery by se nemusela stydet zadna vesmirna zakladna napadena "smejdem z vesmiru"). Dve hodinky ve svetle (da se tomu vubec rikat svetlo?) takoveho gadgetu je opravdu vsim moznym, jen ne
balzamem na nervy, coz se na nekterych ucastnicich projevovalo v mnozstvi vetsim, nez malem. Kdyz byla konecne veskera Fala vypita a za vlast padla i XSoftova pepsi, bylo shledano, ze nasucho TLG neni takova zabava a k tomu je skoro pulnoc. Tak jsme se tedy zvedli a naskladali do NXova samochodu a nechali se rozvezt do nasich domovu (skladam velky dik nasemu ochotnemu taxikari). Jedini, kdo s nami nejel byli Martin, ktery se do sveho brlohu vydal svepomoci a Deirha, ktery nemel potrebu jezdit kamokoliv. Cesta k WerKovi vsak nevyhnutelne vedla kolem arkady a tak kohosi napadlo, ze bychom se mohli stavit na mensi pulnocni tapani. Nepovazoval jsem to za vazny napad, dokud jsme se stejnou cestou po vyklopeni WerKa nevraceli zpet. Me namitky, ze jsem mel byt dve hodiny doma, byly umlceny NXovym "je to auto tvoje?".A tak jsme udelali to, po cem me srdce touzilo, ale rozum zakazoval - nabrali kurs arkada. Hlavni vchod do Plazy byl zavren, tak nezbyvalo nez dostat se do budovy jakymsi postrannim pozarnim schodistem. Zahy bylo
ale zjisteno, ze schodiste nevede do Fantasy Parku, ale do jakehosi casina, kde z nasi navstevy zrovna dvakrat velkou radost nemeli. Tak jsme tedy zkusili schody druhe, trochu vzdalenejsi, ktere nas tentokrat neomylne dovedly k cili. Zde si Cloud s Xsoftem dali par zajimavych songu typu Pandemonium na Expert a Zodiac. Mym uspechem budiz 8% na jakemsi nahodnem Hard songu (lama Stribro chmata na START, kdyz nema). Pote jsme se uz, tentokrat doopravdy, vydali domu. Z meho navratu kolem 1. hodiny rano sice doma radost nemeli, ale zadne fyzicke poskozeni jsem nezaznamenal.
Kazdopadne to byl skvele straveny den (a noc) a je nutno podekovat vsem ucastnikum, kteri ho skvelym ucinili.

Dodatek: DoomLight si zadnou obet z rad epileptiku (zatim) nevybrala a ani nadmira zkunzumovane Faly ve strevech zadnou podivnou reakci nevyvolala. Vsichni ucastnici jsou zivi a zdravi.

grr. ja si rikal...mam tam jit, nemam? Pak sem se na to vykaslal....ja vul kdy se chysta dalsi party?

kde je xsoft, tam je zabava
doomlight uz nebude, to by se to muselo opakovat na stejnem miste
itg po pulnoci asi taky ne
no .. mozna ten lost game zopakujeme, ale potrebujeme stabilni misto na prespani, az bude, dame vedet (tusim ze cervenec nebo srpen)